Author: Lenka Medová

Malta

  Byla to láska na první pohled. Zamilovala jsem se do tohoto ostrova už v letadle, když se zpoza mraků začaly vynořovat malé domky, útesy a baňaté věže kostelů. Nevím, čím mě Malta tak pohltila, ale od první chvíle jsem se tu z nějakého důvodu cítila jako doma. Fascinovala mě už jen skutečnost, že se nacházím na ostrově o rozměrech 320km čtverečních uprostřed Středozemního moře. Ještě víc jsem byla unešená pohledem z vysokých útesů do dálky na azurové moře, divoké vlny rozbíjející se o skály, prázdné uličky vedoucí jakoby nikam, tajemná zákoutí Valletty a Mdiny, barevné loďky v rybářské vesničce Marsaxlokk. Provedu vás po svých oblíbených místech. Valletta a Sliema Nejmenší evropské hlavní město má na délku jeden kilometr, na šířku téměř o polovinu méně. Vystavěná na výběžku poloostrova nabízí ze svých bašt unikátní výhled na města na druhém břehu zálivů – Sliemu, Vittoriosu a Sengeleu. Společně s dalšími městy tvoří kolem Valletty rozhlehlou aglomeraci, kdy ani nepoznáte, že přecházíte z jednoho do druhého. Valletta se od nich odlišuje jinou zásadní věcí, než jen paláci maltézských rytířů a mohutnými …

Le Caveau

V jednom ze svých předchozích příspěvků jsem se zmínila, že pokud bych si měla vybrat, v jaké části Prahy žít, byly by to Vinohrady. Vidím to zcela živě – letní lenošení v Rígráčích nebo Grébovce, chodila bych nakupovat do obchodů s pečivem nebo sýry a po práci popíjela v některé z místních kaváren. Jednou z mých nedávno objevených je Le Caveau – francouzská vinokavárna s výhledem na Plečnikův kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Cafedu

Po návratu ze studií v Dánsku mi v Praze chyběla příjemná kavárna, kam by se člověk mohl zašít na půl dne se skripty nebo pracoval na diplomce. Zdálo se mi, že lidé tuto životní etapu umějí zkrátka užít, zde mají prostor k tomu, aby si celkem nezáživnou činnost zpříjemnili ve stylových kavárnách, které jsou zároveň i studovnami. Kavárny, ve kterých se scházejí především studenti tady sice jsou, nejsou ovšem určené primárně ke studiu. Chybí v nich totiž praktické řešení co do dostatečné osvětlenosti, vhodných stolů a židlí a dostupnosti zásuvek. Navíc se v nich vychází vstříc kuřákům a kvalita kafe zde většinou zůstala pozadu úměrně tomu, jaký je retro vzhled těchto kaváren. Majitele Cafedu tak objevili díru na trhu, protože kavárnu-studovnu, která by tomuto účelu skutečně uzpůsobena v Praze neznám. Konečně se dá studovat i příjemným způsobem.

Le Royal

Návštěva v Le Royal patří k výjimečným zážitkům. Ne o každém místě se dá totiž říct, že se v něm člověk cítí přímo královsky – název Le Royal tedy nepřehání. Zrekonstruovaný kulturní prostor na místě legendárního kina Illusion, které bylo svého času největším v Praze, se po mnoha letech uzavření dočkal svojí obnovy. Od jara 2014 se tak Praha může pyšnit klubem, který zde dosud chyběl – luxusní interiér ve stylu První republiky, kde z pohodlí křesla nebo dokonce rokokového gauče můžete se sklenicí vybraného vína sledovat film, poslouchat koncert nebo se jen bavit s přáteli.

Kavárna Mlýnská

Jak je možné, že jsem až doteď nenapsala o jedné ze svých nejoblíbenějších kaváren? O té, která se stala základnou pravidelných setkání s mými bývalými spolužáky z vysoké. V letních podvečerech jí vyměňujeme za trávník na Kampě a do „Mlýnice“ se chodíme jen občerstvovat – nápoje tu dostanete i do kelímků. Paradoxně tak tuhle kavárnu máme nejraději, když můžeme být venku.

Café Oliveira

Občas pocítím lehkou závist k obyvatelům Vinohrad. Závidím jim všechny ty malé obchůdky, alternativní galerie a restaurace. Závidím jim i portugalskou kavárnu Café Oliveira. Chodím sem, když potřebuju trochu nasát letní atmosféru a připomenout si svojí cestu Portugalskem – jeho hory, rozvrklané tramvaje v Lisabonu, vlakové nádražní haly vyzdobené modrobílými kachličkami, portské a v neposlední řadě výborné jídlo. Tak to má asi většina hostů, kteří sem rádi chodí na tradiční smetanové koláčky pastel de nata nebo na flambovanou šunku. Schází se tu většina Portugalců žijící v Praze a nemusím dodávat, že je tu pak o poznání hlučněji 🙂

Sicily Café

Z této nově objevené kavárny jsem doslova nadšená. No řekněte, není vám jen už podle názvu sympatická? Paradoxně mi designově a svým konceptem připomíná dánské a švédské kavárny, což můžete brát jako výraz nejvyšší pochvaly. V nich se totiž dokáže skloubit důraz na čistý a útulný design, kvalitní kávu a šetrný přístup k životnímu prostředí. Jediné, co mi tady chybí, je chai latté, ale to už je taková moje obsese, které jsem přivykla v Dánsku:)

Kolíbka

Kavárna Kolíbka mě zaujala napoprvé díky pohledné, na kluka ostříhané barmance. Kvůli ní jsem se tam i vrátil. Ale omezit se na toto konstatování by bylo nespravedlivé. Tahle kavárna je „pravdoláskařská“ , rozverná, levná, nekuřácká a studentská, což píšu jako zcela neutrální soud. Tady se probírá u stolů, co bylo na přednášce nebo lidská práva a patří to sem.

Velryba

Jen pár kroků od Café Rybka se nachází kavárna v podobném duchu a podobného názvu – Velryba. Díky nízkým cenám tvoří většinu osazenstva studenti, dobře se tu tedy budete cítit s větší partou lidí. Přiznám se, že tato kavárna zrovna nepatří mezi místa, která  bych vyhledávala častěji a vlastně nedokážu ani říct, čím to je. Nějak tady postrádám snahu o oživení nebo zútulnění prostoru. To ovšem neznamená, že se tu nebude líbit zrovna vám:)

Café Portheimka

Lenka mi klade na srdce, abych se soustředil na retro kavárny, takže s Portheimkou nemohu chybit, když to je retro stylově zvenku z baroka, zevnitř je to styl 19. století. Portheimka je zámeček, spíš letohrádek, který se dnes „krčí“ (jinak to říct nejde) pod úrovní okolní zástavby na Smíchově ve Štefánikově ulici naproti centru Nový Smíchov. Portheimka je také dneska vítaná oáza pro uhoněné nakupující sousední obchodní pasáže nebo uhoněné manažery. Je při ruce a to je její velká výhoda.