Month: June 2013

Duende

Když se řekne Duende, vybaví se mi kytary zavěšené na zdi, marocké lampy, obrazy Ježíše, záchranný člun a další bizarnosti, kterými je tato kavárna vybavená. Patří zkrátka mezi ty, do kterých se narve všechno, což je v tomhle případě míněno v tom nejlepším slova smyslu. Dokonce je tu i plakát ze „svobodného města“  Christianie –  známé hipísácké komuny, která je již po čtyřicet let nedílnou součástí dánské Kodaně a symbolem boje za místo osvobozené od moci politických autorit. K tomuto místu mě vážou osobní vzpomínky. Strávila jsem v ní totiž půl roku, kdy jsem sbírala data pro svůj výzkum na diplomku. Vlastně až teď jsem si uvědomila, že Duende svým vhledem dost připomíná christianské bary, takže tenhle plakát tady určitě není náhodou:)

V sedmém nebi

Újezdská kavárna V sedmém nebi patří mezi ty, kam mě před lety zavedl jeden z mých přátel, a od té doby se do ní pravidelně vracím. Při její návštěvě narazíte na zvláštního štamgasta, který její prostory neopouští ani po otevírací době – zhruba dvaapůl metrového anděla, který se z průrvy v prvním patře kavárny vznáší nad hlavami číšníků na baru. Kavárně ho věnovala výtvarnice Jiřina Švancerová. Při pohledu na něj je zřejmé, že i tato nebeská bytost ráda natáhne ruku pro “něco ostřejšího”.

Dobrá trafika

Jedno odpoledne jsme byly s kamarádkou domluvené zajít na Vinohradech na kafe. Po-té co jsme se sešly, zařídila bez vysvětlení do trafiky. K mému překvapení se nezastavila u pultu, ale pokračovala do zadních prostor. Ty skrývali půvabnou kavárnu – místo, kde se zastavil čas. Dřevěné stoly, masivní křesla, staré lampy vytvářely intimní prostor prosycené duchem prvorepublikové kavárny. Ideální pro deštivé odpoledne strávené s knížkou v ruce nebo důvěrný rozhovor s přáteli. V létě se nabízí posezení na malé zahrádce, k vypůjčení jsou deskové hry.

Montmartre

Nejen Paříž má svůj Montmartre.  Během období “Belle Époque” nám tato kulturní mekka byla inspirací nejen při stavbě Petřínské rozhledny. I my jsme chtěli mít své šantány, kde by se soustřeďovala bohéma, intelektuálové a umělci. V domě U třech divých tak vznikl pražský Montmartre, přezdívaný Montík. Podnik založený roku 1911 kavárníkem Josefem Waltnerem, sloužil dlouhá léta jako kabaret. Genius loci tohoto místa utvářeli například Jaroslav Hašek, Gustav Opočenský, Eduard Bass, Franz Kafka, Max Brod, Gustav Meyrink a nespočet dalších spisovatelů, herců a zpěváků. Na tomto místě bylo Praze představeno argentinské tango, a to Egonem Ervíne Kischem, který zde bavil hosty také anekdotami a historkami. Předváděli se  “apačské tance” a vystupoval zde známý kabaret Červená sedma. Pestré společnosti odpovídal program v češtině, němčině a jidiš. Montmartre vítá novou republiku v národních barvách, bývalí bohémové se stávají přes noc profesory. Definitivní tečku za dozvukem bohémské atmosféry udělá komunistický režim, který na tomto místě zřídí sklad. Po znovuobnovení demokracie prostory připadnou městu, které je koncem 90. let pronajme nejmenované galeristce. Ta se rozhodne zde vybudovat kavárnu, která by v …

Malostranská beseda

  Pražanům tento významný kulturní stánek netřeba představovat. Renesanční budova bývalé malostranské radnice již sto padesát let slouží jako kulturní centrum. V roce 1868 zde byl založen zábavní spolek pod jménem Malostranská beseda měšťanská, jehož přednášky, koncerty a čítárnu navštěvovala řada obyvatel. Velmi aktivní byl především zdejší divadelní spolek, nicméně beseda se angažovala i ve vlasteneckém hnutí. S nástupem komunismu v roce 1948 byla její činnost výrazně okleštěna a to do poloviny 60.let, kdy nastalo opětovné oživení klubové vlny. V té době zde vzniklo Divadlo Járy Cimmrmana, které na tomto místě čtyři roky provozovalo svou činnost. Po jeho nuceném odchodu se program Malostranské besedy posunul více k hudební produkci. (zdroj: K Bečková a kol.: Malostranská beseda a její znovuzrození, Práh, 2009) V roce 2009 skončila rozsáhlá tříletá rekonstrukce celého renesančního objektu a od té doby se v jejím hudebním a divadelním klubu opět pořádají koncerty, divadelní představení  a  výstavy. V dolní části budovy se nachází gastronomická část besedy: restaurace s tradiční českou kuchyní, kterou pro tentokrát ponechám bez povšimnutí, a do stejného stylu laděná kavárna.

Týnská literární kavárna

  Nejde psát o pražských kavárnách a nezmínit se o „Týnské literárce“. Při první návštěvě tohoto útočiště studentů z nedaleké Filosofické a Pedagogické fakulty jsem byla tímto malebným prostorem doslova učarovaná. Dýchla na mě zvláštní atmosféra vtahující člověka do časů dávno minulých, kdy se v okolí kavárny zdržovaly karavany kupců ze všech koutů Evropy.  Umístěná v centru dění Starého Města a přesto schovaná před zraky ostatních v jedné z úzkých uliček vedoucí podél Ungeltu. Nezasvěcený chodec snadno přehlédne, že masivní dveře skýtají vchod do kavárny. Do ulice totiž nevede jediné okno. Jako i další kavárny tohoto typu, chrání si tak své prostory před masovostí a povoluje vstup jen „vyvoleným“. Nejzajímavější je vždy to, co je skryté. Díky tomu jsem ovšem jednu dobu obíhala všechny okolní ulice. Při její první návštěvě, kdy jsem s přáteli provázela našeho známého z Ameriky, nás jeden z nich zatáhl právě sem.  Nedávala jsem pozor, kudy jdeme, a když jsem jí chtěla navštívit znovu, nikdy jsem nenatrefila na tu správnou křivolakou uličku. Kavárnu jsem  znovuobjevila až za rok, kdy jsem si řekla, že se zkrátka …

Hany Bany

  Stejně jako Týnská literárka „patří“ filosofům, Hany Bany patří „bohémům“. Bez strávení části svého studia v této kavárně/baru, si nedovedou svůj život představit studenti okolní Taneční a Divadelní konzervatoře. Skoro pokažé když procházím kolem mě ovane  nasládlá vůně marihuany linoucí se od hloučku lidí stojící před vchodem – už o uvolněné a přátelské atmosféře přece svědčí 🙂

Choco-Cafe U Červené židle

  Prozradím vám tajemství – nejlepší horkou čokoládu v Praze najdete U Červené židle! Nabízí se jí tu nepřeberné množství –  italskou se zázvorem, mořskou solí, s chilli, kokosovým mlékem nebo s libovolně kombinovaným ovocem korunovanou šlehačkou a vaflí.  Nebo můžete zkusit francouzskou a belgickou s příchutí vína, tropických dřevin nebo lékořice. Dále jsou v nabídce excluzivní jednoplantážní čokolády. Zkrátka čokoládě s okolo 70% obsahem kakaa je věnovaná celá stránka menu. Vítejte v ráji:)

Café Vítkov

Nepopírám, že café Vítkov je moje nejoblíbenější pražská kavárna zejména díky naprosto unikátnímu výhledu na Prahu (do tří stran), a proto jí začínám a sepisuji ji jako svůj první příspěvek.