Latest Posts

Moonfisher: nejbezpečnější kavárna na světě

IMG_3000 I

V Christianii je několik kaváren a restaurací, skutečně legendární je ale jen jedna. Je jím Moonfisher. Svého času visel nad jejím vchodem nápis nejbezpečnější kavárna na světě. To kvůli častým raziím policie, která měla na mušce zdejší uživatele hašiše. Na policii už tu nenarazíte, zato lidi s ubalenými jointy tak nějak patří k místnímu koloritu. Read More

Christiania: tak trochu jiné město

Tentokrát vám chci představit asi nejzajímavější část Kodaně. Jakmile se objevíte v původně dělnické čtvrti Christianshavn, zaregistrujete zvyšující se koncentraci všelijakých individuí a exotů. Většina z nich má namířeno do Christianie, „svobodného města“, která je už více než 40 let symbolem vzdoru proti autoritám. Read More

Il – Kikkra Kafe: kam na Maltě za dobrým pastizzi

Ti z vás, co byli například v Portugalsku, znají jistě pastelaria, zvláštní druh kavárny, kde si dávají dostaveníčko místní, a kde jsou k dostání všechny ty dobré cukrovinky, zvláštní pečivo z listového těsta a výbornou kávu za pár centů. Tato místa, jejichž návštěva je pro domorodce každodenním rituálem, mají pro mě nezaměnitelné kouzlo. Většina lidí si ve spěchu nakoupí, co potřebuje a spěchá za svými povinnostmi, jiní se zdrží déle a vychutnávají si svůj denní příděl kávy nad rozloženými novinami. Schází se zde místní rada starších, kteří vedou zapálené hovory o výsledku fotbalového utkání. Občas sem zavítá náhodný turista, kterému ten kolorit připadá stejně úžasný jako mně. Read More

Cafe Jubilee, aneb příhoda se ztraceným foťákem

_DSC0156 I

Na Cafe Jubilee narazíte v turistických průvodcích Malty. Vřele jí doporučují i místní a je proč. Během mého krátkého pobytu se stala mojí „domácí kavárnou“. Mezi tím vším harampádím, které tu slouží jako dekorace, zkrátka cítíte dobře. Zřejmě k tomu dopomáhá její styl, který připomíná irský pub. S ním mám spojenou příjemnou obsluhu a nenucenou atmosféru. Jak jsem byla překvapená, když tady viděla plakáty od Muchy! Tahle kavárna je tedy sázka na jistotu, jsem si jistá, že si jí zamilujete stejně jako já. Read More

Gozo

DSC_0828 I

Zdá-li se vám Malta malá, sousední ostrov Gozo je ještě o poznání titěrnější. Zato však autentičtější, zelenější, kopcovitější a větrnější. Utekla jsem na něj na pár dní, abych si odpočinula od únavné hromadné dopravy na Maltě, o které bych se na tomto místě ráda rozhovořila více. Překvapilo mě, když jsem se dozvěděla, že je na Maltě více aut, než obyvatel. K čemu auta, když během hodiny projedete z jednoho konce ostrova na druhý? Pochopila jsem ve chvíli, kdy jsem využila služeb místních autobusů. Představa, že fyzická blízkost jednotlivých lokalit znamená rychlé přemístění se z jedné na druhou, se totiž ukázala jako mylná. Ostrov je sice protkán hustou autobusovou sítí a jízdní řády najdete na každé zastávce, nejsou vám ale k ničemu. Pravda, v okolních městech Valletty, se tvoří únavné zácpy, ovšem dopravu neurychluje ani fakt, že v autobusech jsou jen jedny dveře, kterými se nastupuje i vystupuje. Během dopravní špičky jsou tak zaplněné, že se vám někdy ani nepodaří vystoupit tam, kde potřebujete. Ač se to tedy nezdá, strávíte přepravou dost času.

Gozo tento problém věru nemá, ovšem méně „klientů“ také znamená méně spojů. Některé jezdí i jednou za hodinu. Znám tedy každý kout autobusového nádraží ve Victorii, hlavním městem ostrova, na kterém jsem strávila čekáním značnou část svého času. Vždycky mě fascinovaly mořské útesy v Anglii, od té doby, co jsem na fotkách viděla, že jsou i na Maltě, bylo rozhodnuto, že se sem musím vypravit. Bonusem totiž je, že šance na promoknutí je mnohem menší. Zato hrozí spálení, ale to už mi připadá přijatelnější.

IMG_0591 I

Za své stanoviště jsem si zvolila letovisko Marsalforn. Na konci března bylo téměř prázdné. Ze všech těch prázdných budov mě přepadl pocit tísnivé osamělosti, kterou umocňoval pohled na rozbouřené moře. Při procházce západním směrem od letoviska jsem narazila na zvláštní geologický úkaz – pískovec vymletý od moře do neobvyklých tvarů. Podobnou scenérii bych čekala třeba v severní Africe, kde Sahara ustupuje moři. Na tomto místě jakoby se dva tyto elementy – nesoucí v sobě příslib nekonečna i hrozbu smrti – sešly. Oba mě stejnou měrou fascinují. Prudký vítr tříští vlny o skaliska, zadívám se do dálky a na okamžik mám pocit, jako bych odkudsi z dálky slyšela mořské sirény.

Rozhodně se vyplatí věnovat Gozu několik dní, než ho jen zběžně projet během jednoho dne. Místa, která tu člověk navštíví, ho od sebe hned tak nepustí. Ohromné útesy u zátoky Xlendi, romantické uličky Victorie, ve kterých se doslova zastavil čas, klidná atmosféra okolí baziliky Ta Pinu – byla by škoda tím vším jen proletět.

DSC_0872 I

DSC_0890 Iuličky Victorie

DSC_0862 I

DSC_0836 Iv okolí letoviska Marsalforn

DSC_0883 I (2) I

DSC_0896 I

DSC_0909 I

IMG_0548 Iodsud níže zátoka Xlendi

IMG_0563 I

IMG_0579 I

IMG_0581 I

IMG_0594 I

IMG_0596 I

IMG_0597 I

IMG_0607 I

IMG_0636 I

IMG_0617 Ibazilika Ta Pinu